V mnoha anglicky mluvících církvích najdete následující: když kazatel stoupá po schodech kazatelny, na jedné ze schodů narazí na tabulku s biblickým textem: „Pane, chceme vidět Ježíše!“ (Jan 12:21). Je to krásná připomínka toho, že kázání v křesťanském společenství může být o mnoha tématech, ale pokud nejde o Ježíše, míjí cíl. Doufejme, že toto je touha všech lidí, kteří přicházejí na bohoslužbu: Chceme vidět Ježíše. Ale… není to nemožné očekávání? Vidět Ježíše? Tak krátce po Vánocích můžeme říct: pastýři, mudrci, starý Simeon to měli jednoduché. Oni mohli Ježíše opravdu vidět. A přesto bych chtěl v tomto kázání tvrdit, že vidět Ježíše nebylo tehdy o nic jiné, než je dnes. I tehdy to bylo možné pouze očima víry… a dnes také.
VIDĚT JEŽÍŠE VE VÍŘE
Odkud tedy ta víra pochází? V reformované tradici (HK 25) jednoznačně říkáme: od Ducha svatého. Víra není naše dílo, není to naše volba. Často používám na katechezi následující přirovnání: byl jsi někdy zamilovaný? Jak to přišlo? Přesvědčoval ses o tom, nebo ses na to soustředil? Anebo… to prostě vzniklo? Stejně je to s vírou. Nikdy neexistoval člověk, který by ze své vlastní vůle a své vlastní síly „vymyslel“: od nynějška věřím v Ježíše. Ne… stále je to zázračné působení Ducha svatého. Pavel to popisuje takto: bylo to, jako by mu spadly šupiny z očí (Byl jsem slepý, ale nyní vidím). Duch k tomu používá dvě prostředky, aby víru vytvořil: Slovo a svátosti. Slyšitelné a viditelné. A to čteme v misijním příkazu Ježíše: Jděte a čiňte učedníky ze všech národů… jak? Křtěte je a učte je.
SKRZE SLOVO
První… to často považujeme za samozřejmost. Protestantské církve, a zejména kalvinistické církve, jsou známé jako „církve Slova“, kde je kázání nejdůležitější, zvláště při bohoslužbě. A neděláme to bezdůvodně. Apoštol Pavel je v tom také velmi jasný: „Víra tedy přichází ze slyšení a slyšení skrze slovo Boží“ (Řím 10:17). Posloucháním Božího slova poznáváš Boha, který se zjevil v Ježíši Kristu. Samozřejmě můžeš Boží blízkost cítit i skrze hudbu nebo v přírodě. Ale pokud Ho chceš poznat, pokud chceš „vidět Ježíše“… pak potřebuješ Slovo, které ti to sdělí. A upřímně řečeno… to by mělo být dostatečné. Kdybychom měli dokonalou víru, měli bychom mít dost na tom, že nám Bůh zjevuje svou vůli, a my na to vírou odpovídáme.
SKRZE SVÁTOSTI
Ale Pán nás zná… zná naše slabosti a nedostatky. Ví, jak jsme vázáni na viditelné… na tuto fyzickou realitu. A proto nám dal také svátosti jako prostředek k víře: křest a večeři Páně. A je také velmi reformované mluvit o svátostech jako o prostředcích, které víru neposkytují, ale posilují. Aby svátost skutečně dosáhla svého cíle, je zapotřebí také víra. Bez víry zůstávají svátosti lidskými úkony, které samy o sobě nic nevykonají. Například: kdyby se nevěřící člověk účastnil večeře Páně (což by neměl), znamenalo by to pro něj jen kousek chleba a doušek vína, ale jeho víra by se neobracela k Ježíšově oběti na kříži. Jiný příklad: kdyby byl nevěřící člověk pokřtěn (což by se nemělo stát), nebo kdyby nevěřící rodiče nechali pokřtít své děti (což by neměli), křest by pro ně neznamenal víc než koupel. A proto se rodiče ptáme na jejich víru – aby se tím také podíleli na Ježíšově misijním příkazu – činit lidi učedníky. Jak? Křtem a vyučováním.
Není to tedy o znamení. V mnoha církvích se však učí, že skrze akt křtu se v člověku něco podstatného změní. A z toho se odvozuje: že pokud nejsi pokřtěn, nemůžeš být spasen. Ale… jediné, co je k spasení potřeba, je víra. Podívejte se na seznam jmen v Židům 11, svědků víry. A zkuste se podívat, jak často je tam zmíněn křest a jak často víra. Takže: víra je jediný prostředek ke spasení. A Slovo je prostředkem k víře, a svátosti jsou prostředky k posílení tohoto Slova. Není to lidský čin křtu, který činí člověka Božím dítětem. Není to lidský čin křtu, který člověku dává Ducha svatého. Není to lidský čin jedení a pití chleba a vína, který člověka činí účastným na Kristově oběti. Ale všechny tyto činy nás odkazují na to, že Ježíšova oběť byla skutečná. Jinými slovy: vedou nás k tomu, abychom ve víře hleděli na Ježíše. S těmito otázkami bych vás dnes chtěl poslat domů: Máme touhu vidět Ježíše? Ve Slově a ve svátostech? A ještě více… ukazujeme Ježíše druhým? Protože ke všem těmto otázkám potřebujeme něco: působení Božího Ducha svatého. Proto smíme s odvahou prosit.
Mimochodem… víte, jak to dopadlo s Řeky, kteří hledali Ježíše? „Chceme vidět Ježíše“ – nečteme, že by ho viděli. Jako odpověď dává Ježíš výklad o významu své smrti. A končí slovy: „A já, až budu vyvýšen ze země, přitáhnu všechny k sobě.“ – Všechny oči upřené na Něj, který byl vyvýšen na dřevěný kříž. Všechny oči upřené na Něj, který byl vyzdvižen do nebe v oblacích, dokud se nevrátí a každé oko Ho nespatří. AMEN
Zwolle, 12. ledna 2025
Zwollei Magyar Evangéliumi Református Egyházközség Hollandia 